Zjevil se,až když jsem byla sama...

16. července 2006 v 19:27 |  Věřte nevěřte
Byl deštivý večer, když ke mně přiběhli kamarádky Petra a Verča. Chtěly sme se dívat na video,ale nestálo za nic. Umíraly jsme nudou, když Petra dostala nápad: "Co kdybychom zkusily vyvolávat duchy! Už jsem to dělala jednou na táboře. Vyvolali jsme ducha Boženy Němcový, to byla fakt síla!" "Duchářský historky mi vždycky připadaly směšný," řekla jsem. Proto jsem do toho šla s lehkým srdcem. Petra poprosila o malý talířek. Na ten nakreslila červeným fixem šipku. Potom na velký list papíru nakrelila kruh postavila talířek. Posadily jsme se, vzali sme se za ruce a vytvořily kruh. Slzela sem smíchy, když Petra s kamennou tváří předříkávala: "ZVU ZE ZÁHROBÍ DUŠE TĚCH, KTEŘÍ SPÍ VĚČNÝM SPÁNKEM! PŘISTUPTE A PROZRAĎTE NÁM SVÉ JMÉNO!" "To jsem teda nevěděla, že seš takováhle čarodějnice," komentovala jsem Petřiny řeči. Jenže v tý chvíli se talířek začal otáčet!
Seděla jsem na zemi a dívala se na talíř jako zhypnotizovaná. Šipka se postupně zastavila na dvou písmenech: M a K...Na zádech mi naskočila husí kůže. Nemohla jsem tomu věřit. "Duch tvrdí, že začáteční písmena jeho jména jsou M. a K." řekla Petra "Znáte někoho takovýho?" "Děáš si srandu,Petro," namítla Verča "takovejch lidí je..." "Jenže já jednoho mrtvýho znám" zašeptala jsem. "Byl to bratr mý mamky, jmenoval se Martin Kacl Utopil se, když mu bylopatnáct...." Holky zpanikařily. Verča se rozbrečela.Petra se přiznala že tu historku o duchu Boženy Němcový jen slyšela. I když venku strašně lilo a já holky přemlouvala, aby mě nenechávali doma samotnou,obě se za chvíli sbalily,že už musí jít. Vyběhli ven, i když neměli deštník. Bylo asi osm večer.
Moji rodiče byli na návštěvě a měli se vrátit pozdě. Chtěla jsem jim zavolat, ale styděla jsem se jim říct, že se bojím sama doma. Svůj pokoj sem zamkla,a schovala se v ložnici rodičů. Pustila jsem televizi a pokoušela se soustředit na film.Najednou jsem zaslechla divný zvuky, který vycházeli z mýho pokoje....Jako by tam někdo chodil! Zdálo se mi, že slyším, jak vrže podlaha. Srdce jsem měla až v krku. Hlavou se mi honila jediná myšlenka: UTEČ PRYČ!!!Ale moje tělo bylo jako ochromený. Nemohla jsem se zvednout z křesla. Jenom jsem se modlila, aby to, co bylo ve vedlejším pokoji, zmizelo.
Ale to nejhorší mělo teprve přijít! Najednou v pokoji ve kterém jsem byla, se zničeho nic ve větru otevřelo okno...Vyskočila jsem prudce z křesla,abych okno zavřela,a v tu chvíli jsem HO uviděla... Nedokážu to popsat. Zdálo se mi, že ve tmě za oknem vidím šedou postavu. Můžu odpřísáhnout, že se nedotýkala země, vznášela se...Začala sem křičet. Měla jsem pocit, že strachy umřu. Naštěstí se v šeru objevila světla přijíždějícího auta. Rodiče se vraceli! Teprve po dlouhý chvíli jsem jim dokázala říct co se tady stalo. "Ty mi tvrdíš, že se tady objevil duch mého bratra, aby tě vystrašil??" ptala se mamka s vážnou tváří. "No, víš není dobré zahrávat si s něčím, co nedokážeš udržet pod kontrolou. Možná že ti přišel dát ponaučení. To je mu podobný." Vešli jsme s mámou do mýho pokoje . Na podlaze leželo album se starými fotkami. Ze starého, zažloutlého obrázku se na nás usmíval mámin dávno mrtvý bratr Martin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdenek Zdenek | 18. února 2007 v 9:37 | Reagovat

Ahoj to se ti opravdu stalo,nebo to je ze serialu veřte neveřte?? prosím odpověz!!

2 Žája Žája | E-mail | 7. března 2007 v 17:55 | Reagovat

Mno určo bych to nechtěla zažít!Jo a jak je to teda stalo se Ti to bo jak to je??

3 spravce spravce | 17. března 2007 v 13:06 | Reagovat

stalo se to je to hrozne!!!!uz jsme se stejne prestehovali

4 natla natla | 6. března 2008 v 10:17 | Reagovat

hezkej bolg

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama