Srpen 2006

Noční setkání

31. srpna 2006 v 21:18 Upíři
UPÍR
Je to ještě téměř nedávno, co jsem šla jednoho letního večera v doprovodu pár svých přátel z kina a měla jsem tu čest setkat se tváří v tvář s upírem…
Téměř přesně si vzpomínám, že to byla premiéra historického velkofilmu Gladiator a celé kino se slzami v očích sledovalo plátno. Po filmu, který končil okolo 20 hodiny večer, jsme ještě všichni společně zašli do nějakého večerního podniku prodiskutovat své dojmy a trochu se pobavit. O tři nebo čtyři hodiny později jsme se rozloučili a každý šel svou cestou domů. Osaměla jsem. Domu jsem to pěšky měla docela daleko, takže jsem se radši rozhodla jet autobusem. Loudavým krokem jsem se vydala na zastávku…
Byla tichá noc rušená pouze zvukem aut, která sem tam projížděla po silnici kousek od ulice, po které jsem šla. Když jsem dorazila k zastávce, byla prázdná. Po chvíli přijel autobus, nastoupila jsem a sedla si kousek za řidiče. Uvnitř bylo jen pár lidí - obyčejných, žádný z nich neupoutal mou pozornost, až na jednoho. Seděl sám až úplně na poslední sedačce, izolovaný od ostatních. Byl celý v černém s dlouhým kabátem a delšími havraními vlasy, které obklopovaly bledý obličej. Jeho výraz byl vážný, v tváři nepohnul ani brvou, jak uměl ovládat svou mimiku. Nenápadně si prohlížel jednoho cestujícího po druhém stále stejně vážným pohledem. Měl temný, až hrůzu přinášející pohled, jakmile se naše oči setkaly, projel mi mráz po zádech. Stalo se tak jen jednou. Víckrát jsem na něho už nepohlédla. Ani ostatní nesnesli jeho pohled a odvraceli zrak jinam, takový měl respekt. Měla jsem z něho zvláštní dojem, ani špatný, ani dobrý, prostě zvláštní.
Cestující jeden po druhém vystupovali, až jsem uvnitř zůstala jen já a on. Měla jsem z toho špatný pocit, jeho přítomnost na mě děsivě působila. Začínala jsem mít strach. Konečně se blížila stanice, kde jsem vystupovala. Rychle jsem opustila prostor bez jediného pohledu na něho. Byla jsem pryč, autobus se pomalu rozjížděl dál a mě to nedalo, něco mě nutilo se ohlédnout. Pohlédla jsem na zadní sedačku, ale byla prázdná, on tam nebyl, byl pryč.
Zděsila jsem se a rychlým krokem, skoro během, jsem procházela ulicí domů. Zdálo se mi, že za sebou slyším kroky, hned jsem se otočila a pohlédla za sebe, ale nikdo tam nebyl. Každou chvíli se to opakovalo, začalo to působit na mou psychiku. Hrůza ovládla mou mysl tak, že jsem nebyla schopna odlišit realitu od smyšlených představ, až jsem zpanikařila a rozeběhla se. Kroky za mnou nabíraly na zvučnosti a blížily se, slyšela jsem je stále silněji a silněji. Zrychlila jsem, co to šlo, a stále se ohlížela za sebe, ale nic. Náhle se přede mnou objevil on a upřeně se mi díval přímo do očí. Nebyla jsem schopná ze sebe vydat jedinou hlásku, ve zlomku vteřiny mi zabodl své špičáky do krku a začal pít mou krev. Ani to moc nebolelo, jen malou chvíli. Cítila jsem, jak jsem slabší a slabší, jak mě pomalu opouští všechna životní energie. Náhlé horko, které pohltilo celé mé tělo vystřídal po chvíli krutý štípavý chlad. Pomalu jsem přestávala cítit prsty u nohou, u rukou, pak celá chodidla, nohy a za chvíli jsem byla téměř bez citu. Bezvládně jsem klesla k zemi a zůstala nehybně ležet. Byla jsem zkoprnělá a úplně bezmocná, byla jsem však stále při vědomí. On nedělal nic, jen si mě zkoumavě prohlížel, ten jeho pohled mě probodával duši, do které nejspíš nahlížel a zkoumal každou její skulinku. Ta chvíle mi připadala dlouhá jako věčnost, i když ve skutečnosti trvala pouhých pár minut. Pak promluvil, jeho hlas protrhl hrobové ticho, které před tím rušil jen zpomalující se tlukot mého srdce, který jsem vnímala stále slaběji a slaběji: "Chceš žít?" položil mi jednoduchou otázku, na kterou byla stejně jednoduchá odpověď: "Ano, chci! Chci žít!!!" Chtěla jsem vykřiknout, ale byla jsem schopna jen tichého chroptění. Nevěděla jsem co se mnou bude, když se tak rozhodnu, vlastně jsem o tom ani nepřemýšlela… "Chci žít." To bylo pro mě v tu chvíli rozhodující. "Tak se ze mě napij" řekl stroze, sklonil se ke mně a napřáhl svou ruku. "Tak pij," zopakoval svůj rozkaz a já uposlechla. Stačilo jen pár kapek krve, které mi daroval, a pak zmizel ve tmě.
Zůstala jsem dál nehybně ležet, ohromená vším tím, co se právě stalo, nebyla jsem schopná ničeho. Ještě nezačalo ani svítat, ale já už to podvědomě cítila, věděla jsem, že musím domů. Sebrala jsem všechny své síly a pokusila se zvednout. Povedlo se. Pak jsem šouravým krokem došla domů. Měla jsem strašný hlad. Spořádala jsem téměř vše, co bylo v ledničce, ale nepomáhalo to, stále jsem se cítila hladová. Začínalo svítat, první sluneční paprsky pronikaly okny do pokoje a na mou tvář. Byly mi nepříjemné. Pálily víc, mnohem víc, než kdykoliv před tím. Zatáhla jsem závěsy, zamkla dveře pokoje a šla si lehnout. Byla jsem unavená, jakoby přicházela místo rána noc. Okolo deváté večer jsem se vzbudila. Doma byla celá rodina, mladší bráška, mamka s taťkou. Slyšela jsem, jak brácha klepe na dveře a ptá se, jestli si s ním nepůjdu hrát. Nešla jsem, počkala jsem, až všichni usnou, a potom jsem se vydala hledat něco dalšího k snědku, protože jsem měla hlad čím dál tím větší. Nic ho nedokázalo zahnat. Jedla jsem, ale stále jsem pociťovala hlad, pila jsem, ale stále jsem byla žíznivá. Přežívala jsem takhle několik týdnů, byla jsem bledá a zesláblá. Pak jsem ale uviděla bratrovu malou bílou myšku, dostala jsem na ni, pro mě tenkrát nepochopitelnou chuť, chuť, která se nedala ovládnout. Otevřela mi oči. Náhle jsem pociťovala částečné zasycení. Vydala jsem se ven do ulic na malou noční procházku. Opět bylo ticho, ničím nerušené, ani pes si netroufnul štěknout. Nad ztichlou krajinou visel chladný bledý kulatý měsíc, který mi dodával sílu a energii. Cítila jsem, jak se mi zbystřují smysly. Sebemenší zatřepání křídel noční můry mi připadalo hlučné a můj čich rozpoznal každou vůni, kterou přivál noční vánek.
Navečer znovu přišel bráška a brečel, že se mu ztratila myš. Litovala jsem ho a pozvala ho k sobě do pokoje. Zamkla jsem.
"Co jsem to jen udělala…?" proklínala jsem se. "Jak se to jen mohl stát…?" Když ale ta chuť se nedala nijak ovládnout a hlad k tomu jen přispěl. Nenáviděla jsem se za to a z hrůzy, abych nevysála i rodiče, jsem pláchla z domu.
Nějaký čas jsem se potloukala po městě. Přes den jsem spala v opuštěných rozbořených domech, abych se skryla před sluncem, večer jsem procházela ulicemi a hledala něco k snědku. Dlouho jsem takhle přežívala bez duše, stále stejná, ačkoli svět se měnil. Už jsem nechtěla být sama a vzpomínka na rodiče se vracela každou noc.
Nechtěla jsem zabíjet, hnusilo se mi to, ale i přes to jsem to dělala, jako by mě k tomu nutil nějaký pud. Časem jsem si zvykla a začalo mě to bavit, vždyť konec konců, už jsem bez toho nemohla žít.

No tak, vždyť noc je tak krásná! Jak jen bych mohla být tak necitelná a nepodělit se o ni s ostatními?

Pocity v obrázcích

31. srpna 2006 v 21:11 Mix
Ty duše které nikdy nedojdou klidu........
Anděl
Navždy spolu....kéž by to šlo
pomocna ruku...jenze kdo ji poda?

Duchové

31. srpna 2006 v 21:06 Podezřelé....
Jednoho květnového dne krátce před půlnocí zazvonil v mé pracovně telefon. Pan B. z Prachatic se omlouval, že volá tak pozdě, ale potřeboval by radu pro své přátele z Písku, které postihla velmi zvláštní, neuvěřitelná věc. Ztrpčuje jim to život a navíc projevy toho ,,čehosi" jsou stále agresivnější.

Jeho známí, mladí manželé, se nastěhovali do nového, právě dokončeného domku. Obývají první patro, v přízemí pronajali místnost jednomu příbuznému. Mladá paní byla již v té době těhotná. Vše bylo v pohodě až do chvíle, kdy se vydali na procházku do okolí Písku. Tam na kopci, na jakési křižovatce cest, je najednou, ačkoliv byl poměrně teplý den, ovanul mrazivý závan chladu a ucítili odporný, mrtvolný puch. Rychle to nepříjemné místo opustili, napadlo je, že tam tleje nějaká mršina.

Vrátili se domů, ale od té chvíle se začaly v bytě dít podivné věci. Měli pocit, že je tam kdosi - nebo cosi - s nimi přítomno, cítili neklid a úzkost. Ten pocit se stupňoval v noci. Pořád se probouzeli, nemohli spát. Mezitím se narodilo děcko. I novorozenec byl velmi neklidný, plakal a nebyl schopen v noci usnout.

Když mi pan B. vylíčil situaci až jsem, namítl jsem, že by mohlo jít o nějaké psychické trauma, o skryté napětí mezi členy té rodiny. ,,To ještě není všechno!" pokračoval pan B., ,,během čtrnácti dnů se začaly dít skutečně neuvěřitelné věci! Váza na skříni se jednou večer začala kolébat, naklánět a točit kolem osy. A obyvatelé domku se v noci začali dusit. Jakmile ulehli, netrvalo dlouho a ucítili nesmírný tlak na hrudi, jako když na nich něco sedí. A v té chvíli vždycky začalo naříkat i dítě. Napadlo je, že kdosi, snad nějaký duch, se k nim na té křižovatce za městem připojil, následoval je až domů a usadil se u nich. Je zvláštní, že stejné nepříjemné pocity začal mít i jejich podnájemník o patro níž, ačkoliv mu o tom nic neříkali. Všechno vyvrcholilo včera," pokračoval pan B. ,,Ulehli asi v 10 hodin večer, trochu zdřímli, ale před dvanáctou je probudil strašný řev, pronikavý jekot. Zprvu si mysleli, že snad zařval před domem nějaký opilec, ale venku nikdo nebyl. Pak si uvědomili, že ten hlas nezněl zvenku, ale jakoby zevnitř, z nitra jejich domu. Také spolubydlící se přišel celý vyděšený zeptat, co to bylo. Do rána už pořádně neusnuli a dítě také ne."
A tak mladí manželé naléhavě prosí o nějakou radu, protože se obávají další noci.

Napadlo mi, že vykřiknout mohl nevědomky jeden z nich ze sna - ale přesto zde bylo až příliš mnoho znepokojivých prvků. Situace by samozřejmě potřebovala důkladný rozbor. Ať už škodlivou energii, která opanovala jejich dům, nazveme bludným duchem nebo negativním informačním polem, v každém případě má silnou vazbu na psychiku přítomných lidí. Toto propojení je nutno přerušit: na jedné straně aktivací jejich podvědomé vůle, která vytvoří ochranné biopole, a na druhé straně rozpuštěním, uzemněním a odvedením škodlivé energie.

Jako první pomoc jsem poradil zapálení svíček, vztyčení hrotů (třeba nožů) a pokud by bylo k dispozici dřevěné uhlí, pak položení jeho kousků do všech rohů, na okna, na práh a pod lůžka (až nepříjemné jevy pominou, je nutno toto uhlí sesbírat a spálit mimo dům). Někdo tvrdí, že je dobré i rozmístění magnetů nebo spirál z měděného drátu. Následně by mohlo být užitečné, vyžádat si v kostele trochu svěcené vody a všechny prostory domku vykropit. Důležité je provádět tyto úkony s přesvědčením, že buduji hráz, přes kterou žádná cizí síla nepřestoupí. ,,Chci, abys byl jinde! Chci, abys opustil tento dům! Přikazuji ti: odejdi! Vrať se tam, odkud jsi přišel! Přeji ti klid a mír!" Vyvarujte se záporů, nepoužívejte slůvka ,,ne" (Nechci tě, nechoď sem, nebuď tady). Je to zajímavé, ale záporka ,,ne" vždy oslabuje účinnost ,,zaklínadla". Pokud si nejste dost jisti silou své vůle, je vhodnější opřít se o kohosi mocnějšího: anděla strážného, Boha, světce, nebo třeba ducha milované zemřelé babičky - a přikazovat jejich jménem. Na pojmenování pomocné síly skutečně nezáleží, důležité je pouze to, abyste v její mimořádné schopnosti upřímně věřili.

Pan B. mi poděkoval a prohlásil, že jim poradí, aby to zkusili.

Jak vše dopadlo? Zatím se zdá, že dobře. Opatření zabrala. Navíc následujícího dne získali ještě jednu dobrou radu od spisovatele Svobody. Doporučil jim vrátit se na onu osudnou křižovatku, položit tam obětní dar (třeba květinu), zapálit svíčku a popřát ,,duchovi" věčný klid.

Od té chvíle uplynulo více než týden a pan B. mě ujistil, že všichni, včetně dítěte, spí velmi dobře a nepociťují žádné problémy. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet dál.

Myslím, že tento případ by mohl být i návodem pro toho, koho by snad potkalo něco podobného

S obrázky

31. srpna 2006 v 20:17 Citátky...

život je jak jeviště na kterám musíš stát a i když ti srdce krvácí ty se musíš smát.

Vážnou příčinou, proč člověk ztrácí důvěru v sebe, je ztráta pocitu, že je milován.

Lidé, kteří žijí v závisti a tlobě, neváhají se pustit do toho nejlepšího...

Je těžké milovat někoho, kdo o tom neví, těžší je však milovat toho, kdo o tom nechce vědět ....

Milovat neznamená jen mit rád, milovat znamena věřit a lásku dat. Milovat je odpustit a znovu podat ruce, milovat je rozdelit duši i srdce.

xxx
03.03.2005

Kdyz se czlovek louczi s nekym, koho mel rad, teprve pak si uvedomi, ze ho vlastne miloval..

Být pohromadě s lidmi, ktere milujeme, stačí. Snít, hovořit s nimi, nebo vůbec s nimi nemluvit, myslet na ně, nebo myslet na nejbezvýznamnější vě

Nadeje umira posledni....Ale stejne umre Mouzi
para Fadia
Být pohromadě s lidmi, ktere milujeme, stačí. Snít, hovořit s nimi, nebo vůbec s nimi nemluvit, myslet na ně, nebo myslet na nejbezvýznamnější věci
Bruyere Jean de la
32 kB

Jestlize je nekomu lito zemrelych, at je mu lito i nenarozenych.

Seneca
^

Zjistila jsem, ze co jsme udelali pro sebe, zemre s nami. Co jsme udelali pro druhe a pro cely svet, zustava a je nesmrtelne

xxx
nhe :Ţ
Jedina kytka pro ziveho je lepsi nez kytice na hrob
xxx
I - Hilda Hilst

Nekteri lide se tak boji smrti, ze ani nezacnou zit

Dyke Henry van
††Neurastenia††

Člověk

31. srpna 2006 v 20:06 Citátky...

Člověk nerad vidí druhé šťastnější než je sám...


Lidi

31. srpna 2006 v 20:05 Citátky...

Když nemůžeme někoho mít, chceme ho. Ale když je ta možnost ho mít, tak o něj už nestojíme...potřebujeme jeden druhého dobývat jako pevnost...

...ale lidi nejsou pevnosti...ty nevydrží navěky...

Spořič obrazovky

31. srpna 2006 v 19:07 Download
Strašidelný dům
Zajímavý spořič se strašidelným domem. Poletuje listí, kape krev, prší - prostě klasika. Download (800kB)

O životě.....

31. srpna 2006 v 18:46 Citátky...
Život....
je jen ubohou parodií na naše sny!

je jako žebřík do kurníku - krátkej a posranej.

je kurva, záleží jen na tobě, jak velká.

je jen vzpomínka žíjícího sebevraha.

je boj, který stejně nikdo z nás nevyhraje!

je bahno a jenom svině v něm umí chodit...

je jak běh v rozvázaných botách. Dřív nebo později si beztak rozbiješ hubu.

je smutné jeviště a člověk musí hrát, když mu srdce krvácí musí se umět smát.


Jsem krutý i něžný - jsem ŽIVOT. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak vstaň a žij.

Žij rychle, umírej legračně.

Nehledej smrt - ona si Tě najde sama a záleží jen na ní za jak dlouho!

Nechtěj od života mnoho a budeš šťastný!

Až zemřu, pohřběte mě tváří dolů, aby mi celý svět mohl políbit prdel.

Nikdo se mne neptal, jestli se chci narodit. Tak mi teď nerikejte, jak mám žít...

S životem je to jako s hrou, nezáleží na tom, jak je dlouhá, nýbrž na tom, jak se hraje.

Když v životě najdeš cestu bez překážek, určitě nikam nevede.

Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí.

O smrti....

31. srpna 2006 v 18:43 Citátky...
Smrt může být přítěží, smrt může být vysvobození. Neproklínej ji, smiř se s ní...

Nehledej smrt - ona si Tě najde sama a záleží jen na ní za jak dlouho!

Náhrobní nápis je opožděný kompliment.

Nikdo neví, co je smrt a přece se jí všichni bojí. Třeba je pro člověka největším dobrem.

Lidé nenávidí smrt neprávem, je to nejjistější obrana proti mnoha nemocem a svízelům.

Je mnoho míst kde můžete potkat spoustu lidí, ale pouze na jednom se jednou setkáme úplně všichni.

Až zemřu, pohřběte mě tváří dolů, aby mi celý svět mohl políbit prdel.

Holčička s pejskem

31. srpna 2006 v 18:39 Věřte nevěřte
Chtěla bych bejt jí!
Pribeh vypraví o jedne male holcice, která mela svého nejlepsiho pritele. Sveho pejska. Žila se svými rodici na konci města. Jeji rodice byli často zvani na vecirky a aby se sama doma nebala hlidal ji jeji pes, vzdy spal u jeji postele. Jednou když jeji rodice vyrazeli zase na jeden z vecirku byla zrovna bourka. Mala divenka se ale nebala protože mela u sebe svého pritele. Když se v noci probudila slysela z koupelny kapani, protože se toho lekla podala ruku svymu psovi a ten ji olizl a byla klidnejsi, protože vedela ze je stále sni.
Asi po hodine ji opet zbudila, slabe tekouci voda,ale nevenovala tomu moc velkou pozornost, protože si myslela ze to jen tece kohoutek. Uz ze zvyku podala ruku svemu pejskovi a ten ji olizl.
Odbila pulnoct když se probudila po trerti. Tentoktrat uz voda tekla primo proudem. To ji uz nedalo a sebrala veskrou svou odavahu a sla se do koupelny podivat. Dvere otvirala pomalu, jak byla vydesena ale to co před sebou uvidela ji pronasledovalo v snech cele detstvi. Kapani, které ji budilo nespusobila voda odkapavajici z kohoutku, ale krev. Krev jejiho nejlepsiho pritele, který vysel z podriznutym hrdlem za ocas. Ztrata nejlepsiho pritele a šok který utrpela zpusobilo docasnou ztratu reci, vzdyt ji bylo pouhych sedm

Cesta ke smrti?

31. srpna 2006 v 18:34 Astrální cestování
Schopnost astrálně cestovat je naprosto jedinečná. Pokud něco takového zažijete, bude to jistě nejintenzivnější prožitek vašeho života. Spatříte svět jinýma očima. A co je nejdůležitější, jakmile zjistíte, že vaše vědomí dokáže žít odděleně od vašeho fyzického těla, uvědomíte si, že ať se s vaším tělem stane cokoliv, vaše duše bude žít dál. Smrt může v tedy v nejhorším případě znamenat jen začátek ještě většího dobrodružství.

Jak astrálně cestovat?

31. srpna 2006 v 18:30 Astrální cestování
1.subjekt cítí,že opouští tělo skrze temeno hlavy
2.V momentě,kdy se astrální tělo odděluje od těla fyzického,ztrácí subjekt na okamžik vědomí
3.Než se astrální tělo vzdálí, vznáší se chvíli nad tělem fyzickým
4.Tentýž jev se opakuje před návratem do fyzického těla
5.Při návratu astrálního těla do těla fyzického subjekt znovu na chvíli ztrácí vědomí
6.Vrátí- li se astrální tělo moc rychle, fyzické tělo sebou několikrát škubne
Astrální tělo je založeno na skutečnosti, že máme 2 těla - tělo fyzické, které roste, zraje a nakonec umírá a tělo astrální, které je *dvojníkem* fyzického těla. Právě toto astrální tělo se může občas od fyzického vzdálit, při tom ale s sebou nese naše vědomí. Astrální tělo je *řidší* a jemnější než jeho fyzický protějšek. Běžně se mu říká astrální nebo éterický dvojník. Stříbrná šňůra je světelné vlákénko, spojující astrální a fyzické tělo. Obvykle propojuje čelo fyz. a pupek astr.těla. Astrální pláň se jeví jako paralelní vesmír k vesmíru našemu. Lidé zde většinou nepozorují nějaké větší znatelné rozdíly. Během svých astrálních cest si mohou létat kamkoliv a jak chtějí. Přesto zde platí určitá omezení jako např.: Nemohou navštívit své přátele a nemohou se udělat viditelnými. Každý z nás již mnohokrát astrálně cestoval ve svých snech. Ač si to většinou neuvědomujeme.
Chceme-li si svou astrální cestu pamatovat i s tím, co během ní děláme a kde jsme byli, musíme se na to připravit. Nejprve se musíte rozhodnout kam chcete cestovat. Jděte si lehnout v obvyklou dobu. Je nutné, abyste se dobře vyspali. Neuléhejte s plným žaludkem. Vtip je v tom, že musíte usnout a zároveň si udržet bdělé vědomí. Někteří lidé to dokáží, aniž by nad tím museli nějak zvlášť přemýšlet. Říká se tomu mimovolné astrální cestování. Též vidění na dálku se v mnohých věcech podobá astrálnímu cestování. Člověk, jenž je provádí, posílá svou duši na určité místo a popisuje co tam vidí. Vidění na dálku je v současnosti předmětem důkladného vědeckého zkoumání.
Mimochodem při astrálním cestování můžete:
1)navštívit jakékoliv místo
2)přenést se do minulosti nebo budoucnosti
3)zbavit se strachu ze smrti
4)dohlížet na milované osoby a přátele
5)uskutečnit astrální cestu ve dvou
6)navštívit zesnulé a pokračovat ve vztahu s nimi
Stačí jen věřit, chtít a být schopni se učit.
JAK ASTRÁLNĚ CESTOVAT?
Je pár věcí, na které nemáte vliv. O astrální cestování se nepokoušejte v přílišném vlhku a za bouřky. Někteří lidé tvrdí, že za bouřky lze bezpečně cestovat, pokud před cestou ponoříte ruku na několik minut do nádoby s vodou, ala já bych to neriskoval a astrální cestu bych odložil na jindy.
Měli byste si zvolit dobu, kdy nebudete nikým rušeni. Přímo před cestou nejezte, ale neměli byste pociťovat ani hlad. Mnoho lidí cestuje při ležení v posteli. Je to logické, protože odsud se právě vydáváme na skoro všechny astrálně konané cesty ve spánku. Raději si ale zvolte křeslo, protože byste mohli při relaxaci usnout dříve, než začnete vůbec cestovat.
Než začnete připravte si tužku a papír, abyste si mohli ihned po návratu zapsat své dojmy. Můžete též provést malý rituál na ochranu svého těla po dobu, kdy od něj budete vzdáleni. Existuje celá řada způsobů. Zvláště užitečná je sůl a voda. Koupel ve vodě s trochou rozpuštěné soli tedy skýtá vynikající ochranu.
Doporučuji cestovat ve vzdušných šatech. Vodu se solí lze použít i jinak. Do každé ze 4 světových stran z místa, ze kterého chcete cestovat, nasypte polévkovou lžíci soli. Pak kruh kolem něj pokropte vodou, vytvoříte si tak potřebnou ochrannou plochu. V pokoji by mělo být teplo kolem 20 stupňů.
Nekřižte ruce a ani nohy - pokud je křížíme, podvědomě se tak držíme zpátky. Proto je důležité mít nohy a ruce uvolněné. Je třeba, aby vaše astrální cesta měla nějaký cíl. Poprvé je to celkem snadné. Vašim cílem je opustit vaše tělo a vznášení maximálně několik metrů od něj.
Při 1. cestě je důležité neopouštět svůj pokoj. Proveďte postupnou relaxaci. Až budete naprosto uvolněni, soustřeďte se na dýchání. Uvědomte si své tělo, ať už je kdekoliv. Uvědomte si místnost ve které se nacházíte a vaše vědomí. Vaše mysl musí zůstat uvolněná a klidná. Myslete na cíl své astrální cesty a na to, jak je pro vás důležité, abyste ji vykonali.
Nyní zaměřte svou pozornost na čelo a nechte svou mysl, aby se v tomto místě oddělila od těla. Pravděpodobně budete mít pocit, že se propadáte nebo vznášíte. Za začátku vám to bude nepříjemné, ale nechte věcem volný průběh a nebojte se, strach vás může stáhnout zpět do fyzického těla. Někdy to jde hladce na poprvé a jindy to naopak trvá. Největší potíž je v tom, že lidé často zazmatkují jakmile ucítí, že klesají anebo že se vznášejí. Jakmile ucítíte, že klesáte skrze povrch vašeho lůžka, je to jenom dobře. I zde platí, že první pokus je ten nejtěžší. Je skvělé pokud se vám astrálně cestovat podaří hned na poprvé, ale vězte, že některým lidem to trvá i 4 měsíce zkoušení, než se to naučí.
Předpokládejme, že se vám podařilo úspěšně opustit vaše tělo a že se teď nad ním vznášíte. Nyní si v duchu přejte ocitnout se v rohu místnosti, než se vám tuto myšlenku podaří zformulovat, budete tam. Osahejte si stěny a přesvědčte se, jak pevné a poddajné se vám zdají. Záleží to od toho, jak pevného astrálního dvojníka máte. Postupně navštivte všechny rohy místnosti. Nakonec si představte, že se vracíte zpět do svého fyzického těla. Tento návrat bývá někdy snadný a klidný, jindy se však může zdát prudký. Doporučuji se vracet pomaleji, ale i při hladkém dosednutí na zem nejspíše pocítíte náraz. Všeobecně platí, že čím dál jste od fyzického těla, tím je otřes větší. Po návratu do těla zůstaňte chvíli ležet. Potom si zapište své zážitky a pocity. Jakmile se vám cesta zdaří, budete si ji chtít co nejdříve zopakovat, ale radím vyčkat 24 hodin, protože je to přeci jen psVydejte se za hranice vašeho domu a třeba i do minulosti!!
ASTRÁLNÍ CESTOVÁNÍ PRO POKROČILÉ
Předpokládám, že od vašeho prvního mimotělního zážitku uběhlo už alespoň dvacet čtyři hodin. Pravděpodobně vás ještě neopustilo nadšení z toho, že jste to dokázali a chcete to zkusit znovu. Tentokrát si dobře rozmyslete, čeho chcete při své astrální cestě docílit. Nepochybně byste se již rádi vydali na cestu mimo svůj pokoj. Můžete zkusit jednoduchý test.
DOBRÉ JE NĚKOHO POŽÁDAT, ABY NA KUS PAPÍRU NAPSAL NĚKOLIK ČÍSEL a papír umístil do svého pokoje. Během své astrální cesty tento pokoj navštívíte a číslice přečtete.
Pomaloučku se uvolňujte. Není kam spěchat. Čím klidnější a uvolněnější budete, tím lehčeji své tělo opustíte. Napodruhé to obvykle jde o mnoho snáz. Strach z neznáma, který všichni prožíváme, se mezitím rozplyne a nahradí jej pocit očekávání. Jakmile dokončíte postupnou relaxaci, představte si, že se propadáte do nicoty.
Znenadání zjistíte, že jste se ocitli mimo své fyzické tělo. Pravděpodobně se budete vznášet cca 30 centimetrů nad ním. Představte si sami sebe jak vstáváte a okamžitě se napřímíte. Pozorněji si prohlédněte své astrální tělo. Představujte si sami sebe v různých šatech a všimněte si, že hned jak na ně pomyslíte, se v nich ocitnete.
Tentokrát si povšimněte i tenoučké stříbrné šňůry, která spojuje astrální tělo s tělem fyzickým. Obvykle je připojena k čelu fyzického těla. Jiní lidé tvrdí, že je připojena k pupku obou těl a nebo k hlavě. Tradiční nauka praví o tom, že když se přetrhne šňůra, dotyčný člověk zemře. V bibli je např. psáno, že člověk zemře ..."když se přetrhne provaz stříbrný"...
Jakmile jsme důvěrně seznámeni se svým okolím, opustíme svůj pokoj. Možná zjistíte, že musíte použít oken nebo dveří, ale můžete též projít stropem nebo zdí. Záleží to na tom, jak pevné je vaše astrální tělo. Pokud jste zahlédli stříbrnou šňůru, teď zjistíte, že se vzpíná do nekonečna, ale i to, že s přibývající vzdáleností od vaše fyzického těla slábne. Též síla, poutající vás k f. tělu s přibývající dálkou slábne.
Nyní si všimněte 3 rychlostí astrálního cestování. První z nich je běžná rychlost, tempo krokem. Druhá se označuje za rychlost střední. Připomíná jízdu autem nebo vlakem, kdy vidíme míhající se krajinu. Třetí je nadprůměrná rychlost. Ta působí, když se během okamžiku přemisťujeme na určité vzdálené místo. Kromě těchto 3 rychlostí existuje též levitace, kterou jste již poznali, když jste se vznášeli nad svým fyzickým tělem.
Představte si sami sebe v pokoji svého přítele, který napsal na papírek ony číslice, které máte přečíst. Porozhlédněte se po pokoji a pokud je v ní i váš přítel, podívejte se co právě dělá. Najděte kus papíru a zapamatujte si je. Není to tak lehké, jak se zdá. Pro některé lidi je totiž obtížné číst, jsou-li v astrálním těle. Proto číslům věnujte nadměrnou pozornost. Nakonec vizualizujte sami sebe ve vašem pokoji a přeneste se ke svému fyzickému tělu. Představte si sami sebe ve svém f. těle a okamžitě se v něm ocitnete. Zapište si čísla. Až se spojíte s přítelem, zjistíte nakolik správně se vám podařilo přečíst čísla. Zjistěte si též, jestli váš přítel poznal, že jste jej navštívili.
Pokuste se při svých mimotělních zážitcích navštívit co nejvíce míst. Při astrálním cestování můžete okamžitě navštívit jakékoliv místo jen tím, že na něj pomyslíte. Nejprve pro vás bude snazší navštěvovat místa, kde jste už někdy byli a které jste viděli, než ta o kterých máte mizivé představy. Chcete-li navštívit nějaké neznámé místo, je dobré, když si o něm něco přečtete a nebo si seženete fotografii, abyste si je mohli lépe představit. Není třeba na určité místo letět po stejné trase, jak byste to udělali ve fyzickém světě. K cestování na větší vzdálenosti je potřeba velké touhy. Nemáte-li dost touhy, na požadované místo se prostě nedostanete. Občas zažijete nějaký ten šok, ale nebude to nic děsivého. Čas od času budete vtaženi do svého fyzického těla dřív, než byste si přáli a nebo když to budete nejméně čekat. Můžete při tom utrpět otřes i šok. Stane-li se to, v klidu seďte a snažte se pravidelně dýchat. K náhlím návratům do těla dochází ze dvou důvodů. Buď jste si během cesty na své fyzické tělo vzpomněli a nebo vás f. tělo potřebovalo k vyřešení nějaké situace. Setkáte-li se na astrální pláni s něčím děsivým, stačí jen pomyslet na návrat do těla, hned se v něm ocitnete.
ASTRÁLNÍ CESTOVÁNÍ PRO JEŠTĚ POKROČILEJŠÍ
Výpravy do jiných světů
Nyní, když si při astrálním cestování již důvěřujete a cítíte se uvolnění, nadešel čas vydat se na průzkum do jiných světů. Vzpomeňte si na období, které vás nejvíce fascinovalo. Pečlivě rozvažte kam se chcete vydat a proč.
Jakmile opustíte tělo, řekněte si, kde chcete být, a ihned se v čase a prostoru přenesete do období, které jste si přáli vidět na vlastní oči. Až budete na místě podívejte se, co máte na sobě. Obvykle to bude odpovídající dobový oděv, avšak pakliže ne, stačí o něj pouze požádat a ihned budete náležitě přioděni. Takovéto cestování v čase není nijak nebezpečné. Kdykoliv si budete přát, můžete se okamžitě vrátit do svého fyzického těla. Ve skutečnosti bývá zvykem, že se v těle ocitnete mnohem dříve, než jste si vůbec přáli.
Je něco, co byste chtěli říct příbuzným nebo přátelům, kteří již nejsou naživu? Vraťte se o několik let zpátky, abyste je mohli znovu spatřit a říci jim, jak je máte rádi. Na astrální pláni je možné navštěvovat zemřelé příbuzné i přátele. Namísto toho, abyste se s nimi setkali ve fyzickém světě, s nimi můžete promlouvat v světě astrálním. Dozvíte se tak spoustu věcí.
Připadá mi zajímavé, že můžete bez zábran hovořit s lidmi z různých dob a kultur. Jazykové bariéry v astrálním světě totiž neexistují. Toužíte se podívat do budoucnosti?Jednoduše udejte místo a čas a hned se tam ocitnete. Chcete vědět, jak bude vypadat váš život za 10 let? Posuňte se o tuto dobu vpřed a přesvědčte se na vlastní oči. Nejste-li spokojeni s tím, co vidíte, zeptejte se, co je třeba změnit. Všichni bychom toho v životě dokázali mnohem víc, kdybychom věděli, co je zapotřebí změnit, aby i vaše budoucnost byla jiná.
Nepochybně to vypadá, že existují astrální cesty dvojího druhu. Ty první zkoumají svět, který je v každém směru totožný s tím naším a druhé, které podávají svět mystický, plný mnoha odlišných realit. Někteří lidé si své astrální cesty vysvětlují jako návštěvy paralelních světů, kde je vše stejně jako v našem fyzickém těle, avšak zároveň jiné. Pro většinu lidí je tento paralelní svět téměř totožný s naším každodenním světem.
. Máte-li hluboký vztah k někomu, kdo zemřel, můžete v něm pokračovat a navštěvovat milovanou osobu na "druhém břehu". Ve vztahu je možno pokračovat, jste-li od sebe z nějakého důvodu vzdáleni. Nemáte-li partnera ve světe fyzickém, můžete si ho najít ve světě astrálním. Avšak buďte opatrní, stejně jako ve světě fyzickém, tak i ve světě astrálním si musíte dát pozor a dobře si vybírat. Až budete cestovat častěji, zjistíte, že astrální svět bývá osamělým místem, kde si mnohdy není s kým popovídat. Řada lidí věří, že astrální milenec je někdo, koho jste již znali a milovali v jednom z vašich minulých životů. Takového člověka snadno poznáte, hned jak ho najdete. Spolu potom budete moct cestovat do míst, které pro vás v minulosti mnoho znamenaly. Výpravy do astrálních světů vám přinesou mnoho úchvatných zážitků. Vaše vědění a porozumění nesmírně porostou. Ostatní si toho nejspíše všimnou, ale je zcela na vás, zda jim o svém počínání řeknete nebo ne.
JINÉ METODY ASTRÁLNÍHO CESTOVÁNÍ
Metoda houpačky
Toto je obzvlášť příjemná metoda.Začněte jako obvykle postupnou relaxací. Až bude vaše fyzické tělo naprosto uvolněné, představte si, že sedíte na houpačce a houpáte se sem a tam. Soustřeďte se na špičku nosu a temeno hlavy, avšak představujte si,jak se na oné houpačce pohybuje celé vaše tělo.Jak tomu u normální houpačky zbývá, zhoupnete se pokaždé o trochu výš. Výš, výš a výš, dokud nebudete mít pocit, že jste se přehoupli.V nejvyšším bodě oblouku, kdy to už už bude vypadat, že houpačka opíše celý kruh, se v duchu pusťte a pak náhle zjistíte, že jste venku z těla.Bude to zvláštní pocit. V žaludku stále ucítíte, jak jste se houpali,avšak zároveň se vám naskytne pohled na vaše tělo, uvolněné a nehybné.Po několika takovýchto pokusech možná zjistíte, že už nemusíte provádět postupnou relaxaci, nyní již budete moci usednout na kterémkoli místě, zavřít oči a představit si, jak se houpete na houpačce výš a výš, dokud se neoddělíte od svého fyzického těla.
Metoda víru
Toto je metoda, kterou v době kolem první světové války používal často francouzský okultista Yram.Náhoda tomu chtěla,že ve stejnou dobu takto cestoval ve Spojených státech amerických i Prescott Hall, člen americké společnosti pro parapsychologický výzkum.Ten svým žákům radil toto:
1./Žák by se měl vyhnout masu.Některým lidem pomůže půst, avšak všichni by měli omezit přísun potravy.
2./Hodinu či dvě před jakoukoli astrální cestou by žák neměl jíst vůbec.
3./Žák by měl konzumovat hlavně ovoce a zeleninu.Blahodárné účinky má především mrkev. 4./ZA vhodná se považují syrová vejce, která astrálnímu cestování napomáhají.
5./Ořechy(obzvláště burské) nejsou vhodné.
6./Prospěšné jsou všechny tekutiny, avšak měly by být konzumovány s mírou.V den astrálního vycestování je třeba vynechat kávu a alkohol.
7./Žák by se měl rovněž vyhnout tabáku a drogám.
8./A nakonec dobrá zpráva: "Po šesti až osmi měsících výcviku mohou pokročilí žáci jíst cokoli."
Ačkoliv přesná doba diety není uvedena, doporučoval bych tak minimálně týden před astrální cestou( před první astrální cestou tak 2 týdny).
A nyní k samotnému návodu jak opustit své fyzické tělo:
Sedněte si uvolněně a zavřete oči.Soustřeďte se na své dýchání.Dýchejte zhluboka a při tom se uvolňujte.Když už jste dostatečně uvolnění a dýcháte pravidelně, představte si jednu z následujících situací:
1.-Představte si sami sebe uvnitř velkého kuželu.Vmáčkněte se do jeho vrcholu a pak se jím protlačte ven.
2.-Představte si vodní vír a pozorujte sami sebe, jak v něm kolem dokola kroužíte. S každým přiblížením k tomuto víru se stáváte malinkou tečkou, která se zvětšuje, jakmile se z něj opět vynořujete.Až uděláte několik kol, vír vás do sebe vtáhne a vyvrhne ven z těla.
4.-Představte si sami sebe, jak plujete na velké vlně.Když se vlna začne lámat, sledujte, jak vás odnáší s sebou ven z těla.
Všechny tyto obrazy se velmi dobře představují a navíc můžete při dalších cestách zvolit nové metody opouštění těla.Jejich výhodou je, že nejsou náročné na představivost a umožňují vám odpoutat mysl od fyzického těla.

Mrtvá dívka u oltáře

31. srpna 2006 v 16:35 Básničky
Tvůj život ztrácí pointu o štěstí,

Vždycky byl a je plný neřestí.

Nic tě netěší,neznáš radost,

Jsi jen jedna velká starost.

Starost,proč a co děláš špatně,

na krásné chvíle vzpomínáš matně.

Kapky deště ti stékají po tváři,

A ty jdeš hrdě k oltáři.

Chceš pokleknout a modlit se,

Jenže máš pevně spoutané ruce.

Co se děje netušíš nevíš,

Nečekaně na márách ležíš.

Nikdo tě neviděl,nikdo se nemodlí,

Nikdo neví,že ležíš na smrtelné posteli.

Venku svítí slunce,moc dobře to víš,

Ale ty ho nevidíš.

Vždyť pořád jenom prší,

A v kostele u oltáře,jedna dívka v rakvi leží.

Umírá,protože je blázen,

Umírá,protože ztratila kázeň.

Nezaslouží si žít,

Nezaslouží si šťastná být.

Poprava

31. srpna 2006 v 16:22 Básničky
Nikdy najevo nedala,

Že bez rozdílu měla všechny ráda.

Nedokázala to…

Odpusťte jí prosím hříchy bezedné,

Modlete se za ni,v noci i ve dne.

Nechtěla tak náhle zemřít…

Není trest jí hodný,

Na obhajobu právník dobrý.

Musí zemřít…

Dobrovolně vydala se,na povinnou cestu hříšníků,

Rozhodl tak nejvyšší soud nebeských příslušníků.

Nemá na výběr…

Smyčku lana,uvázali jí kolem krku jako mašli z pentličky,

Skočit ale musí sama,dolů ze stoličky.

Skočila…

Ale věřte,že měla všechny ráda…bez rozdílu

Ve zkratce

31. srpna 2006 v 16:17 Astrální cestování
Teorie
Nejedná se zde o cestování jak je známe z našeho života nýbrž o to, které z našeho života neznáme. Astrální cestování je někdy nezýváno OBE, z anglického Out of Body Experience, jenž v překladu znamená mimotělné zkušenosti, volně přeloženo jako zážitky mimo tělo. Co se tím vlastně myslí, zážitky mimo tělo? Jedná se o jev, kdy lidský duch spolu s duší opouští naše fyzické tělo. Předpokládám, že každý ví, co je to zážitek blízký smrti neboli klinická smrt. V takovém případě také duch opouští tělo.V mnohých případech se tak stává po následku nějakého šoku, nehody, či operace. Po chvíli shlédnutí na vlastní tělo se otevře jakýsi tunel, kam pak jdete... atd. U astrálnímu cestování je tomu jinak, člověk nepotřebuje zažít nějaký šok, či nehodu, místo toho klidně leží na posteli a prostě si opustí tělo...


Astrální sféra
Jako se naše fyzické tělo pohybuje po fyzické zemi, tak i astrální tělo potřebuje svojí atmosféru, nějakou onu zemi. A tak se dostáváme k otázce, co jest astrální sféra, nebo prostě astrál. V lexikonu magie můžeme najít definici: nevnímatelná substance ve vnímatelném světě. S tím si pravděpodobně nevystačíme. I když předcházející definice je správná, přece jen potřebuje trochu doplnit. Astrální sféra je opravdu sférou procházejíc naším hmotným světem, je vším ve všem. Matematicky vyjádřeno je nadmnožinou našemu hmotnému světu. Stejně jako atomy a molekuly jsou všudypřítomné ( ale hmotné ! ), tak i astrální sféra je všudypřítomná. Je to něco jako nadsvět našeho skutečného světa. Ovšem s určitými rozdíly. Zde na naší zemi dýcháme kyslík, u moře má tlak 101.25 kPa. Vzduch je tam hustější, oproti například vrcholu vysoké hory, kde je tlak menší, hůře se tam dýchá. Vzduch na takové vyšší hoře je tedy o mnoho jemnější, ale stále přístupný. Na Mount Everestu je vzduch ještě jemnější, tak jemný, že jej člověk potřebuje dýchací přístroj. A tak zákonem analogie můžeme dospět k závěru, že s astrální sférou je to také tak. Ovšem tam venku není žádné nahoře a dole !! U astrální sféry se používá údaj hustoty vibrací. Sama astrální sféra se může rozdělit minimálně na další tři podsféry rozděleny opět podle hustoty, s plynulou návazností.

Pro začátek jeden odkaz

31. srpna 2006 v 16:15
Takže našla jsem jednu docela dobrou stránečku o Astrálním cestování a naprosto všem o tom.kdo by se chtěl na ni podívat klikněte ...:::SEM:::... .
Obsah fóra Astrální cestováníAstrální cestování

Krátký článeček

31. srpna 2006 v 16:08 Co vlastně jsou?
CO JSOU TO DUCHOVÉ? JSOU TO VITÁLNÍ BYTOSTI MRTVÝCH LIDÍ?

Většinou jsou to neuspokojené vitální bytosti. Ty spokojené takové věci nedělají. Proto lidé v Indii dodržijí nekolik rituálů,když někdo zemře, po celý měsíc kladou před jeho dům všemožné druhy jídla,protože věří,že člověk,který zemřel, má ještě hlad.

Základní pravidla

31. srpna 2006 v 15:55 Bílá magie
1. Nikomu neškodit
Tato zásada má svoji tradici. Kosmický zákon trojnásobné odplaty vychází z pravidel, že vše, co uděláme, se nám trojnásobně vrátí. Přitom nezáleží, zda šlo o negativní nebo pozivní magii
2. Nechat působit magii
Většina rituálů přináší zjevné výsledky až po čase. Proto se zdá, že vykonaný rituál nemá žádnou časovou ani prostorovou souvislost, ale okolnosti jako by vyplynuly z normálního průběhu věcí.
3. Magie vyžaduje určitou námahu
Výsledek rituálu závisí především na našem osobním nasazení, na energii, době a vědomé pozornosti. Rituály násobí a usměrňují kosmické síly. Kdo vykonává rituály povrchně anebo bezmyšlenkovitě zkracuje dobu rituálu, nikdy nevyvolá dynamickou koncentraci sil.
4. Magie vyžaduje námahu při hledání a výběru pomůcek
Kdo není ochotný podstoupit potřebnou námahu při výběru potřebných pomůcek, ten si věci ulehčuje. Potřebné pomůcky by měly být co nejkvalitnější, (mimochodem šikovný člověk si mnoho věcí vyrobí sám ).
5. Duchovní soustředěnost na rituál
Mág musí udržovat sebe i magické pomůcky v čistotě a pořádku. Měl by být seznámený s průběhem rituálu, zbavit se nečistých myšlenek a držet se cíle, který si vytyčil. Kdo ztratí soustředění, síly se rozptýlí a rituál nebude působit. Soustředěný a disciplinovaný duch působení rituálu zesílí.
6. Magie není jen vážná
Je to také radostná jednota našeho vědomí a základních životních sil. Je u ní mimořádně vážná koncentrace, ale neměl by chybět popěvek nebo tanec, pokud mohou dopomoci k úspěchu.
7. Magie je víra v sebe i rituál
Pokud se magii naučíte skutečně ovládát, je ve vašich rukou obrovská síla. Málokdo si ji umí představit, stejně tak jako si nedokážeme jak vypadá třeba nukleární reakce. Ale každý, kdo má trochu trpělivosti, píle a umu, se naučí s její pomocí měnit svůj život. Stačí mít otevřenou mysl a přijmout skutečnost, že ve universu je mnoho sil, které nám mohou být prospěšné, aniž bychom chápali jejich podstatu.
8. Jasný cíl je klíčem
Mág /čarodějnice musí přesně vědět čeho chce dosáhnout a na svůj cíl soustředit všechnu pozornost a síly. Kdo to neudělá, ničeho nedosáhne. Při každém rituálu je zapotřebí mít živou představu, jako by bylo cíle už dosaženo, tedy přesně a jasně vizualizovat (vidět), jakoby se přání už uskutečnilo.
9. Magie je dynamická síla
Bez dynamičnosti je magie odsouzena k neúspěchu. Je to hnací síla našeho vesmíru a proto se musí vykonávat s dokonalou odevzdaností .Všechny magické cíle musí vycházet s odevzdanosti a laskavé podpory - k rodině, lidstvu, přátelům, vesmíru světu a k sobě samému.
10. Koncentrace
Myšlenka soustředěná na jediný cíl je základem pozitivní magie. Kdo se připravuje poctivě na rituál a udělá všechny potřebné kroky, rozvíjí zároveň systematicky svou koncetraci duševních sil. Když si člověk narychlo zápálí svíčku, nemá to nic společného s magií, protože se mu nepodaří zkoncetrovat a nasměrovat síly. Musí se naprosto soustředit, oddat rituálu a odevzdaně ho připravit a vykonat. Jen tak vytvoří potřebnou koncetraci.
11. Síla magie
Existující síla, která je skryta v nás, předmětech, v okolí, k dosažení cíle nebo jeho změny.
- podle symbolického významu lze různé předměty vzájemně kombinovat nebo nálezat jejich vzájemnou souvislost.
- duchovní koncentrací je možno symbolická silová pole nasměrovat k určitému cíli.
- předměty v našem okolí mají svůj hmatatelný a symbolický význam
12. Symboly
Vše co je při rituálu používané, symbolizuje nějakou energii, která je v jiné dimenzi. Jestli je mág skutečně v kontaktu s touto zvláštní energií a je schopen provozovat magii, závisí na tom, jak dobře chápe reprezentativní symboly, které jsou používány v našem světě. Proto je důležitou součástí cvičení studium těchto rituálních symbolů nebo meditace o nich.
13. Negativní magie
Předchozí uvedená magická pravidla vycházejí z toho, že magie spočívá v odevzdání se a patří k božským uměním. Zcela jinak je to u negativní magie. Jejím cílem je zničení, kletba, vyvolání zla, chaosu, působení bolesti. I při této magii je nutná koncentrace zaměřená na cíl. Obrací i proti samému vykonavateli, jenž se podle trojnásobné odplaty vystavuje velkému nebezpečí !
Pokud jde o magii jsem ovlivněna čarodějnictví jako takovým a keltskou magií, kterou lidi v dávných dobách provozovali v kruhu rodiny nebo o samotě. Podstatou je uctívání přírody a Země. Ctění změn ročních období a fáze měsíce. Dnešní lidé přijateli vykonávat náboženské praktiky mimo hranice konkrétní tradice, zvlášť pokud se rozhodně člověk stát se samostatně působícím (takový, který není spojen s některou působící skupinou). Keltské pohanství má mnoho podob, a každá tvoří svou tradici.
K čarování se používá většinou - oltář, číši, athame ( rituální nůž), hůlku, kadidlo nebo vykuřovadlo či kvalitní vonné tyčinky, misky na sůl, vodu, pak symboly zastupující živly, a další předměty a symboly podle svého cíle, přání a druhu živlu. Nástroje jsou pouze katalyzátory, které pomáhají zaměřit se na cíl pomocí soustředění síly čtyř živlů - stavebních kamenů na dosažení požadového výsledku.
Kdy provádět rituály - k rituálům, by mělo dojít, kdykoliv kdy cítíte potřebu. Rituálům, byste se měli věnovat, když nebude nikým vyrušováni nebo přistiženi, kdy se budete cítit naladěni a schopni soustředit se na daný postup. Magie v zájmu zisku, přírůstku nebo něčeho zvětšit je za přibývajícího měsíce a magie , která má něco zmenšit, ubrat je vhodná za ubývajícího měsíce. Nejvhodnější čas na provozování magie je ten, kdy ji opravdu potřebujete vy. Jenom tehdy budou vaše přání silná, aby se kouzlo mohlo podařit. Pokud, provádíte kouzlo, které se má provádět v rituálním prostředí použijte období "mezi časy" ( např.soumrak, půlnoc, úplněk, ), abyste dosáhli co nejmocnějšího účinku.
Zdroj:magiicke.estranky.cz

Něco k texaskýmu masakru....To je vážně nechutný!

31. srpna 2006 v 12:32 O filmech...
PRAVDA O TEXASKÉM MASAKRU
Sice v Texasu ani nikde jinde žádný masový vrah Thomas Hewitt nežil, ale film byl ovlivněn příběhem vraha, kanibala, nekrofila a bůh ví co ještě Eduarda Geina.... S motorovou pilou neměl nic společnýho, snad jen to, že se jeho poslední oběť našla zohavená v kůlně na dříví....
Eduard Gein
Narozen: 1906
Zemřel: 1984
Popis: Vrah, kanibal, nekrofil
Eduard Gein se narodil v roce 1906 na farmě ve Wisconsinu, sedm mil od města Plainfieldu. Žil tam se svým bratrem Henrym, matkou a otcem. Podle sousedů byl velmi plachý a uzavřený. Matka byla velmi věřící a podle toho syny vychovávala. Otec byl alkoholik a v roce 1926 zemřel. Za pár let zamřel i Henry, údajně při hašení požáru. Kdo ví jak těmto úmrtím Eduard pomohl. V roce 1945 mu zemřela i jeho milovaná matka.
Eduardovi bylo 39, byl sám, a začal se vyhýbat ostatním lidem. Začal číst lékařské knihy o anatomii a pitvách a zablokoval si všechny pokojena jeho farmě kromě ložnice a kuchyně. Nikdy se nesmířil s tím, že jeho matka zemřela, a několikrát se neúspěšně pokusil "Vykopat z hrobu" a vzít ji domů. Když se mu to nepovedlo, stáhl jí alespoň z kůže, a kůži si zachoval. Přiznal se, že se často převlíkal ženské "kůže" a rád nosil oblečení své matky. Tato úchylka se brzy stala posedlostí. První vážný signál jeho nemoci přišel, když v noci začal vykrádat čerstvé hroby. Bral si části lidských těl domů, kde si je zachovával. Podařilo se mu to uchovat v tajnosti několik let. Vzrušovaly ho myšlenky na svojí kastraci. Nakonec se rozhodl, že mu bude stačit, když si na sebe našije ženskou kůži. Brzy si ušil pás z lidských bradavek, triko ušité z lidské kůže, které nosil jen na "speciální příležitosti"nebo ozdoby vyrobené z lidských nosů. Z lebek si dělal mísy, nebo si je vystavoval v ložnici. Jeho potřeba vyrábět si z části lidských těl oblečení a věci se zvyšovala, ale všechny hroby už nebyly dostupné. V tu chvíli došlo k první "dokázané" vraždě. Jeho obětí se stala jednapadesátiletá Mary Hogan, která pracovala v hospodě Pine Grove, šest mil od Geinovy farmy. Zmizela 6. prosince v roce 1954. Jehou druhou obětí se stala Bernice Worden, matka místního šerifa. Zastřelil jí 16. listopadu 1957 v jejím železářství. Eduardu byly dokázány jen dvě vraždy. Berenice byla nahá nalezena v kůlně na dříví pověšená za nohy, bez hlavy, bez vnitřností a její srdce měl Ed v hrnci v kuchyni. Byly mu dokázány pouze dvě vraždy a drancování hrobů, ale ne ke kanibalismu a nekrofii. V zimě roku 1957 byl odsouzen k doživotnímu trestu. (já bych ho dala rovou na křeslo).... Zemřel 26. července roku 1984. Je pohřben v Planfieldu. Gein tvrdil, že zabité ženy mu připomínaly jeho matku. V jeho domě ale byly nalezené i ostatky jiných těl. Navíc se v těchto letech poblíž stratily dvě dívky, u ktrých se našli jen šaty - těla už nikdy.
Edem Geinem byl ovlivněn film: Texaský masakr motorovou pilou, Psycho a postava Buffalo Billa z Mlčení Jehňátek. Jeho samostatný příběh je zpracován ve filmu Zrůda Ed Gein (In the Light of the Moon).
Tady se to stalo: :-!!!
Fotky:
A na závěr fotky jeho obětí:


Zdroj:www.suprovej.blog.cz