Gloomy Sunday

Sarah McLachlan-konečně!

21. srpna 2006 v 21:01
Na téhle stránce sem našla jeden docela dobrej tip jak sem jaksitaksi dát mp3ky páč na blogu.cz to nejde. Zařídila sem si nakonec speciální blog na tyhle písničky. Je to poměrně jednoduchý.
Najeďte si na stránku www.seznam.cz a běžte na mejla. Do kolonky Jméno: napište horror666 a k řádku Heslo: doplňte horror .Ve složce odeslané najdete jedinou odeslanou zprávu. Můžete si ji tam poslechnout nebo uložit. Z té shcránky prosím neposílejte žádné mejly,zařídit si svoji vlastní není přece zas tak složitý ne?:-)

Odkazy na videa

10. srpna 2006 v 20:57
Takže tadyhle sem na internetu našla jedno docela dojemný video k písničce Gloomy Sunday,ale nevím kdo ji zpívá.....

Sarah Brightmen

22. července 2006 v 7:22
Přezpívaná verze od Sarah Brightmen.

Björk

22. července 2006 v 7:17
Na http://www.musichunter.net/download/mp3/97821/bjork-gloomy-sunday.php je ke stažení Gloomy Sunday od zpěvačky Björk. Stačí pravým tlačítkem kliknout na here na devátém řádku a vybrat uložit jako...(Sarget as...)

Paul Whitmen

21. července 2006 v 17:59
toto je další verze písně Gloomy Sunday,tentokrát od Paula Whitmena

Text

16. července 2006 v 15:57
Gloomy Sunday
Sunday is gloomy
My hours are slumberless
Dearest the shadows
I live with are numberless
Little white flowers
Will never awaken you
Not where the black coach
Of sorrow has taken you
Angels have no thoughts
Of ever returning you
Would they be angry
If I thought of joining you?
Gloomy Sunday
Gloomy is Sunday
With shadows I spend it all
My heart and I
Have decided to end it all
Soon there'll be candles
And prayers that are said I know
But let them not weep
Let them know that I'm glad to go
Death is no dream
For in death I'm caressing you
With the last breath of my soul
I'll be blessing you
Gloomy Sunday
Dreaming, I was only dreaming
I wake and I find you asleep
In the deep of my heart here
Darling I hope
That my dream never haunted you
My heart is telling you
How much I wanted you
Gloomy Sunday

Úvaha o sebevrazích,kterří uslyšeli TU píseň...píseň Gloomy Sunday...píseň sebevrahů...

16. července 2006 v 15:53

Gloomy sunday přezdívaná hymnou sebevrahů v překladu "Ponurá neděle". Když se tato písnička začala hrát v rádiích, výrazně se zvýšily sebevraždy, lidé v posledních dopisech citovali úryvky právě z "ponuré neděle" a proto byla tato píseň zakázána. Po mnoha letech ji ale zase povolili, proto mám teď možnost si ji poslechnout, znovu ji slyšet v podání Diamandy Galas...Já ale nechci rozpitvávat písničku o smrti, smutku a zklamání jednoho člověka, ale rozepisovat ty sebevrahy...co je k tomu vedlo? Proč sebevražd přibylo? Proč udělali pomyslný krok do náruče věčného ticha a snad vysvobození?
Úplně před sebou vidím muže, jak slyší poprvé tuto písničku a říká si "Vždyť zpívá o mě...!", vidím jak si večer co večer sedá k rádiu a poslouchá ji znova a znova a neuvědomuje si, že si kope hrob, že jej ty slova ubíjí! Pak už jen náhrobek, sbohem a šáteček...svou smlouvu se smrtí podepisuje dopisem, který škrábe večer při svíčce, v pozadí se mu zpěvák snaží vnutit to, že "Květiny už zvadly a černé auto odjelo. Že je sám s nevyřčenými slovy, bílými kvítky a zlomeným srdcem." Nakonec muž se slzami v očích a s bílými kvítky v rukou, skáče v neděli z činžáku.
Co se mu asi honilo hlavou, když škrábal ten dopis? Snad byl sám jako kůl v plotě, přátele ztratil, milá mu umřela...anebo taky ne...možná měl problémy v podobě obrovských dluhů...anebo jej život přestal jednoduše bavit. Viděl každý den okolo sebe ty loutky, co si hrajou na život jako v pohádkách, avšak pohádky neexistují...ty lidi ve věčné přetvářce s maskami místo pravých obličejů. Ten stereotyp...I když se cítil sám, nebylo tomu tak. Každý má přátele, každý je přítelem. Rádoby přátelé však neviděli pravou tvář, nikdo se nezeptal, zda není něco v pořádku, jestli snad není sám...Nikdo se nezeptal a nezeptá. Na co pomýšlely ty ztracené duše před tím, než snědly prášky, udělaly tah po zápěstí, vykročili do prázdna? Snad se v nich rozpoutala menší válka-pro či proti? Udělat či neudělal? Co bude pak? Nic? Tma? Ticho? Nebo něco úplně jiného? My už se nedozvíme nad čím přemýšleli. Snad si to sami vyzkoušet. Co když se ale neovládneme a ten tah žiletkou uděláme? Pak radši neuvažovat...
Ale celkem je chápu. Když člověk vidí ten domeček z karet, co si vytvořil, má radost a je Šťastný…Když člověk vidí, jak spadla jedna ze spodních karet, úsměv se mu pomalu mizí a když se snaží vše rychle napravit, aby nespadlo všechno, tvář mu zdobí škleb ala "Jen počkej zajíci!" A nakonec, když vidí hromádku "sutin" na místě domečku, oči mu vlhnou, škleb dávno zmizel, vystřídal jej zdrcený pohled a smutný a zklamaný výraz ve tváři. To je pak člověk schopen všeho. Nemá sílu stavět domeček, proto se obrací k únikové cestě a volí útěk s cejchem smrti. Ten muž zřejmě taky cítil kyselou chuť porážky a nezdaru a zvolil útěk...
Stavět domeček je těžké, opravovat také, ale ze všeho nejtěžší je postavit úplně nový. Proto je neodsuzujte, nevíte co je k tomu vedlo. Možná jste ani nikdy neviděli sutiny svého pomyslného domečku, možná taky ano a tím spíš je chápete. Vy jste našli kapku síly postavit nový...oni ne...radši to vzdali...Možná to všechno bylo řešení, ale na mysl se mi tlačí myšlenka, jestli správné..
from Dee.misa.k
http://blog.lide.cz/dee.misa.k/ .... snad je to spravne ...

Podrobná historie

16. července 2006 v 15:50
Smutná neděle
I když drtivá většina populárních písniček mívá jepičí život, v ojedinělých případech mohou vlivem okolností, které autoři nemohli nijak ovlivnit či anticipovat, i po delší době od svého vzniku začít žít druhým životem. Počátkem čtyřicátých let si například získala mezi vojáky snad všech front světové války nesmírnou oblibu sentimentální romance Lily Marleen, kterou její autor Hans Leip složil již o čtvrtstoletí dříve, v letech první světové války. Ani Jaroslav Vejvoda nepochybně počátkem třicátých let netušil, jaký osud potká v daleké cizině jeho původně Modřanskou polku, známější v upravené a otextované podobě pod názvem Škoda lásky: totiž že bude pod optimistickým názvem Vyvalte sudy a ve swingovém aranžmá provázet spojenecká vojska na jejich vítězném tažení západní Evropou a stane se symbolem vítězství nad nacistickými vojsky.
V polovině třicátých let si podobně zahrál osud i se zádumčivou romancí Smutná neděle, kterou o několik let dříve složil barový muzikant jménem Rezsö Seress (1900-1969). Velice brzy poté, co byla tato píseň v budapešťském nahrávacím studiu maďarské pobočky německého gramofonového koncernu C. Lindström poprvé natočena na gramofonové desky značky Odeon, získala si tato píseň neslavnou proslulost jako "hymna sebevrahů". Po poslechu gramodesky s nahrávkou Smutné neděle totiž její pochmurná melodie a melancholický až depresivně-morbidní text (Na poslední neděli, miláčku, přijd: bude zde farář, rakev, máry i rubáš, i květiny na rakvi. Mé oči budou otevřeny, abych Tě ještě jednou spatřil - neboj se mého skleného pohledu, i mrtvý tě zbožňuji...) přivedly několik mladých lidí k rozhodnutí dobrovolně odejít ze života. Není ovšem pochyb o tom, že jejich sebevraždy neměl na svědomí jen poslech jediné smutné písničky - svým rozhodujícím trochem jistě přispěla i bezvýchodná atmosféra hospodářského i politického zmaru, dusící v té době nejen Maďarsko.
Píseň Smutná neděle (v původním maďarském znění Szomorú vasárnap) patřila ve třicátých letech do kmenového repertoáru snad všech barových kapel po celém Maďarsku. V prostředí tlumených světel a v pozdně večerních či časně ranních hodinách hrály na přání její melodii zamilovaným dvojicím do ouška housle pana primáše. Z pohledu ziskuchtivých producentů gramodesek ovšem šlo o píseň s nulovým potenciálem komerčního úspěchu: měla smutnou melodii a až příliš pesimistický text - desku s takovou nahrávkou by podle jejich přesvědčení nikdo nekupoval.
Náhoda ale chtěla jinak: jednoho dne v roce 1935 natáčel ve studiu firmy Odeon několik populárních melodií zpěvák Pál Kalmár za doprovodu maďarského tanečního orchestru Smiling Boys pod řízením kapelníka Lajose Martinyho. Záznam byl tehdy pořizován ještě do drahých voskových kotoučů předehřátých na určitou teplotu. Po skončení plánované nahrávací frekvence, když členové orchestru již opustili nahrávací studio a zůstali v něm jen kapelník Martiny s Kalmárem, zjistili nahrávací technici, že jim zbývá ještě jeden předehřátý vosk. Požádali proto oba hudebníky, zda by nenatočili ještě jednu skladbu - jakoukoliv, podle jejich vlastního výběru. Pál Kalmár v tu chvíli spontánně navrhl již několikrát odmítnutý titul Smutná neděle. Technici po krátkém váhání souhlasili - nebylo co ztratit, připravený vosk by totiž stejně přišel nazmar. Martiny si sedl ke klavíru, Kalmár se postavil před mikrofon a během tří minut byla nahrávka na světě. Opatrné vedení firmy ji nechalo pro jistotu vylisovat zpočátku jen v omezeném množství kopií, aby případné ztráty byly co nejmenší. K naprostému překvapení všech se však tento snímek stal ihned úspěšným šlágrem, který následně začaly nahrávat i další maďarské gramofonové firmy.
Úspěch nahrávky písně Smutná neděle brzy překročil hranice Maďarska. Například hned ve dvou polských verzích (se zpěvem M. Fogga a T. Faliszewského a v úpravě jako tango) vyšla již v roce 1936 na gramodeskách značky Syrena, ve stejném roce ji v newyorském nahrávacím studiu gramofonové firmy Brunswick natočil též taneční orchestr kapelníka Hala Kempa s vokalistou Bobem Allenem. Světovým šlágrem se tato písnička ovšem stala až poté, kdy ji pod názvem Gloomy Sunday a v poněkud "orientálním" aranžmá proslavila v roce 1940 na gramodesce značky Victor zpěvačka Pauline Byrne doprovázená swingovým orchestrem kapelníka a klarinetisty Artieho Shawa. Jen o necelý rok později pak následovalo vydání snad vůbec nejslavnější verze této písně v charakteristickém podání zpěvačky Billie Holiday, kterou na gramodesce značky Brunswick doprovodil Teddy Wilson and his Orchestra. Různé úpravy melodie písničky Smutná neděle později až překvapivě často natáčely na gramodesky i čistě jazzové soubory - z těch nejznámějších verzí jmenujme například nahrávku z roku 1946 v podání kvartetu saxofonisty Dona Byase.
Proslulá "hymna sebevrahů" se dočkala též tří dobových podob na českých gramodeskách: slovenskou verzi s textem F. Svätojanského natočil již v roce 1936 na gramodesky značky Esta orchestr Jožky Pihíka a dvě české verze byly natočeny o něco později. Překlad původního maďarského textu sice pocházel v obou případech z pera skladatele a textaře Vildy Dubského, přesto jsou obě nahrávky svou náladou i provedením velice rozdílné. Koncem roku 1941 nazpívala Smutnou neděli na gramodesky značky Ultraphon Zdena Vincíková za doprovodu tanečního orchestru R. A. Dvorského s tímto textem: Neděle smutná je tesklivě dlouhá, když nám z veliké lásky zbyla jen touha. Dál světla hoří, ale smutek je na nich, já u okna sedím a hlavu mám v dlaních. Zář světla už hoří a venku se stmívá, má touha a žal jenom v duši mi zbývá - to už tak bývá. Jednou políbil mne na ústa smutná, já poznala jen jednou, jak láska chutná. Však láska se ztratila ode dne ke dni a to, co zůstalo, bylo tak všední. Mně zůstal jen spánek a horečné bdění a v mém srdci sen krásný dávno už není, všechno se změní - mně zbylo jen snění.
Druhá česká verze této písně byla natočena v lednu roku 1945 na gramodesky značky Esta v provedení orchestru kapelníka Jaroslava Maliny a se zpěvem jeho životní družky Květy Turkové. Pro tuto verzi zvolil textař V. Dubský následující sice poněkud poetičtější, ale o to smutnější slova, přednášená značně odevzdaným hlasem zklamané milenky: Neděle zdá se být pomalou řekou - jen dva tucty hodin, jež lenivě tekou. Už tesklivé hodiny vyrostly do let a nezdá se, že srdce přestává bolet. Já v životě nevidím útěchy žádné a hodina za hodinou tiše padne - v noci i za dne. Býval to nejsladší den, co jsem znala, a celý jsem lásce jej obětovala. Dnes čekám jen s očima unavenýma, už venku se šeří a tolik je zima. Vždyť dvakrát nám život štěstí nenabízí a můj ztracený úsměv zdá se mi cizí - časem vše přejde, časem vše zmizí.
Na závěr bychom ještě měli doplnit, že dobové mediální proslulosti či legendy kolem písně Smutná neděle se před časem zmocnili němečtí filmaři a natočili stejnojmenný melodram, v němž na příběh této písně nabalili barvotiskový koktejl lásky a politiky, obsahující značně schematické odkazy na politické dění ve střední Evropě od počátku třicátých let až do konce dvacátého století.

Diamanda Galas

16. července 2006 v 15:48
jiná verze ...úplně jiná slova ...tak jsem nezachápala ..
P.S.-pořád hledám jiné a lepší verze na netu, ale dost chvíli to trvá někde to stáhnout, ale až to najdu, rozhodně to sem dám

Ponurá neděle...překlad

16. července 2006 v 15:42
Neděle je tak ponurá
hodiny, které prožívám, jsou bezesné...
Nejmilejší stíny,
se kterými žiju jsou bezesné...
Malé bílé kytičky,
tě už nemají moc probudit.
Ne tam, kde tě vzal
temný kočár žalu.
Andělé ani nepřemýšleli,
že by tě mohli vrátit.
Budou se zlobit,
když pomyslím na to že se k tobě připojím?
Ponurá neděle....
Neděle je ponurá
Prožila jsem ji celou se stíny.
Mé srdce a já jsme se rozhodli,
že už to vše zkončíme.
Brzy tady budou svíčky
a modlitby, které se říkají znám...
Ale nenechte je ronit slzy..
Ať ví, že jsem šťastná, že můžu jít.
Smrt není sen.
Ve smrti tě laskám,
s posledním výdechem mé duše.
Budu tě velebit.
Ponurá neděle
Snila, jen jsem snila.
Vstanu a najdu tě spícího
v hloubi mého srdce
Miláčku, doufám,
že tě mé srdce nebude děsit
Mé srdce ti říká,
jak moc jsem tě chtěla...
Ponurá neděle

Příběh

16. července 2006 v 15:38

Gloomy sunday - Píseň sebevrahů


Tak k téhle krásné písničce se váže až neuvěřitelný příběh.
Rezsô Seress se narodil v roce 1899. Živil se skládáním barových písní, sám se naučil hrát na piano a vystupoval po budapešťských kabaretech. Na konci roku 1932 se rozešel se svou přítelkyní, ketrá si přála, aby se živil nějakým seriózním zaměstnáním. Krátce nato Rezsô složil s textařem Lászlem Javórem složil píseň Ponurá neděle (orig. Szomorú Vasárnap), pravděpodopně tu nejdepresivnější píseň, která byla kdy napsána. Rezsô v písni vyjádřil své životní neúspěchy a zvláštnm způsobem do ní zakódoval pocity mnoha ztracených, nešťasně zamilovaných a osamocených lidí.
Jeho expřítelkyně krátce nato spáchala sebevraždu a údajně po sobě nechala lístek s nápisem Ponurá neděle. Nebyla jediná... V roce 1936 byla vyšetřována sebevražda Josefa Kellera, který v dopise na rozloučenou citoval několik veršů z této skladby. Krátce nato spáchalo sebevraždu dalších 17 lidí, mnozí z nich se zastřelili přímo při poslechu písně, jiní se utopili v Dunaji, jeden místní šlechtic si Ponurou neděli nechal na přání zahrát v baru, vyšel ven a prostřelil si hlavu... Policie zpozorněla a byla snaha píseň zakázat. Na některých rádiových stanicích se to sice podařilo, ale píseň se brzy vydala na svou pouť do zahraničí. V Berlíně se oběsila mladá prodavačka, nechala po sobě text ponuré neděle, v NY se udusila plynem mladá typistka, jejím posledním přáním bylo, aby jí na pohřbu zahráli právě Ponurou neděli, mladík v Římě slyšel na ulici žebráka, jak si zpívá tuto píseň, věnoval mu všechny své úspory a skočil z nedalekého mostu... V Americe údajně píseň zavinila na dvě sta dalších sebevražd. Sám autor ukončil svůj život dobrovolně. V roce 1968 ve věku šedesáti devíti let skočil z okna svého bytu.
Spousta lidí se snažila účinek této písně vědecky vysvětlit, ale nikdy to nedávalo smysl a mýtus skladby žije dál.
Píseň se dočkala obrovské řady hudebních verzí. Nejznámější je asi ta od Billie Holiday, další jsou například od Björk,Sarah Brightman, Sarah McLachlan, Sinéad O'Connor nebo i odIvy Bittové.
verze od Billie Holiday je k poslechu na
http://us.share.geocities.com/kasperhauseredux/vasarnap.mp3
verze od Sarah McLachan na
http://octopus.cdut.edu.cn/~suxz/guitarclub/mp3/01/Sarah_McLachlan-Gloomy_Sunday.mp3
 
 

Reklama